Nikdy neříkej nikdy

Že dám dětem za domácí úkol vyrob si svou roušku a nauč se ji používat, jsem si myslela, že nikdy nenastane. A nastalo. Žáci samozřejmě společně se svými rodiči to vzali jako obrovskou výzvu a doma se pustili do výroby vlastních roušek. Někdo ji šil s babičkou, někdo se ji naučil vyrábět i bez šití, někdo se ji naučil správně používat. Záleželo na možnostech žáků. A protože byli na svou práci pyšní, vyfotili se a svoji fotografii poslali paní učitelce. Měla jsem trojnásobnou radost. Přesvědčila jsem se o šikovných rukách žáků, přestala se o ně bát a po dlouhé době je opět viděla. Sice ne celé obličeje, ale viděla jsem oči, které se na mě smály. Svět se nezbláznil, svět žije. Děti se stále smějí.

Připojené fotografie